Radecký

Maršál Radecký zcela nepochybně patří mezi nejvýznamnější vojenské stratégy předmoderních válek. Proslavila ho především vítězství nad Napoleonem ve Francii a Německu, během nichž působil jako náčelník štábu spojenecké koalice. Stejně tak se vyznamenal, byť již jako osmdesátiletý, vítězstvími nad revolucí opojenými Italy v letech 1848 a 1849, kdy dočasně zabránil jak sjednocení Itálie, tak oslabení postavení habsburské monarchie na politické mapě Evropy.
Alan Sked se ale ve své mistrovsky vystavěné biografii maršála Radeckého nezaměřuje pouze na jeho velitelské schopnosti. Stejně podrobně analyzuje jeho vztahy a kontakty s politiky a diplomaty první poloviny 19. století, jež dokázal získat pro svá vojenská řešení, zároveň však respektoval politická rozhodnutí, jež se mnohdy křížila s jeho vojenskými plány. Autor si rovněž všímá Radeckého schopnosti vybrat si správné a věrné spolupracovníky, bez nichž by nedokázal prosadit jak návrhy na reformu zkostnatělé rakouské armády, tak strategii vojenských tažení. Stranou pozornosti však ve Skedově biografii nestojí ani Radeckého soukromý život, který ho na počátku jeho kariéry omezoval v rozletu a opakovaně limitoval společenský vzestup, především kvůli finančním nárokům a drobným skandálům jeho ženy.