Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury; v pozoruhodném souladu se svými kritickými postuláty tvoří dílo vycházející z „historického vědomí, jež nutí člověka psát tak, jako by celá evropská literatura počínajíc Homérem, včetně celé literatury jeho vlastní země, existovala simultánně a vytvářela simultánní řád“. Onu literární tradici přitom svým modernistickým gestem nekompromisně přebudovává k obrazu svému.
Nový překlad Petra Onufera vychází ke stému výročí prvního vydání.
brožovaná, 64 stran
nakladatelství Argo
Thomas Stearns Eliot (1888–1965) patří k nejvýznamnějším postavám uměleckého a kulturního dění minulého století: jeho Pustá země (1922) má v kontextu modernistické poezie srovnatelný význam jako Joyceův Odysseus v oblasti prózy a jeho programový esej Tradice a individuální talent (1919) je ústředním textem moderní literární kritiky. Eliotovo básnické i kritické dílo bylo ověnčeno nesčetnými oceněními, mezi nimiž vyniká Nobelova cena za literaturu.
V prosinci uplynulo sto let od vydání Eliotovy modernistické básně Pustá země, vypovídající o stavu světa po první světové válce. V básni však nalezneme i obrazy, jež lze vztáhnout i ke světu současnému, který se obdobně nachází na pokraji krize. Přestože již existují tři české překlady básně, čtenář se k jubileu jejího vydání dočkal překladu nového –věrnějšího a zbaveného archaické mluvy.